Minulý týden nás zastihl smutnou zprávou, že po vleklých zdravotních problémech a zlomenině krčku a následných komplikacích v 76-ti letech zemřel člověk, pro nějž byl volejbal životem, smyslem i náplní. Ivan Lysa.

.

Jako hráč byl nahrávačem, smečařem i blokařem. Kdyby se tehdy hrálo libero, tak nepochybuji, že i liberem. S týmem hráli druhou nejvyšší soutěž v době, kdy volejbalistů a tím i stupňů k lize bylo mnohem víc. Respektovaným sudím i správcem kurtů. Ať byl zrovna správcem kurtů kdokoliv, Ivan mu nezištně pomáhal. V té době byste na Ivana mobil nepotřebovali i kdyby existovaly. Přišli jste na kurty a Ivan tam prostě byl. Ale hlavně byl trenérem, který lásku k volejbalu předával několika generacím různých ženských kategorií, za nějž by jeho svěřenkyně dýchaly (a to bez jakékoliv nadsázky) a pro nás ostatní lidským i hráčským vzorem a nejvýraznější postavou jihlavského volejbalového života. Osobně si myslím, že mu v žilách nekolovala krev, ale antuka.

Když se konal druhý a každý další volejbalový ples, byli zástupci klubů dotazováni, koho by vybrali na ocenění za celoživotní přínos jihlavskému volejbalu. U prvního ročníku to nebylo potřeba. Každému bylo jasné, že prvním oceněným nemůže být nikdo jiný než Ivan. Pokud by se, po vzoru slavných tenisových kurtů, měl kurt číslo jedna na SK po někom jmenovat, bezpochyby by to měl být kurt Ivana Lysy.

Jestli tam nahoře doteď nebyl volejbalový tým, tak teď už tam je.

Čest Tvojí památce, Ivane.